Noc v Anconě byla skvělá! Inu, duchna na přikrytí je duchna.:-) Ráno opět zvoní budík velmi brzy. Ranní balení máme už natrénované, protože každá věc má v batohu své místo. Já se opět plácám po ramenou za všechny ty organizéry a vaky a pytlíčky! V plné polní vyrážíme ranní Aconou na „fermatu“. Tentokrát je v autobuse i automat na lístky, na který koukám jak husa do flašky. Už chápu, jak se cítí cizinec v Praze, který potřebuje přejet z pásma 0 do pásma 2 a variace permutace kombinace mu vyhodí stopadesát variant lístků. Tady to bylo ještě sakumprdum v italštině. „Ké koza“? Něco tam nahážu, papírek mi to dává a ostatní případně ukecám.
Vlakem vyrážíme směr Bologna (2 hodiny) – Verona (1,5 hodiny) – Peschiera del Garda (20 minut). Pokud chcete jet vlakem na Lago di Garda, máte dvě možnosti. Vlakem se dostanete buď na jih do Peschiera del Garda, městečka, které leží přímo u jezera. Nebo do města Rovereto, které je sice dál od jezera- musíte se přemístit ještě necelou hodinku busem (ale cesta dolů s kopce těsně před Gardou může být zážitek, zejména představíte-li si, co by kdyby nebrzdily brzdy…) – ale zase leží na hezčím konci jezera. Pokud vás lákají krásné kempy s aquaparky na jihu Gardy, stejně jako mě, tak zbystřete, že už v půlce května bývá problém tu najít místo. Pozor také na nejrůznější surfařské soutěže! My jsme měly štěstí, že jsme přijely až den po mezinárodní soutěži PWA Torbole World cup. Největší nápor opadl, ale surfařů tu bylo stále ještě dost, takže bylo na co koukat. Ale hlavně chci říct, pokud milujete hory a pohled na ně, jih Gardy úplně nebrat. Když někam, tak rozhodně na sever! Malcesine, Campagnola, Torbole, prostě někam tam!
Btw. pro milovníky hor připomenu jedno skvělé udělátko, jehož zakoupením podpoříte i fungování tohoto blogu, který není dotován spolupracemi.
Vlak z Verony samozřejmě kvůli zpoždění nestíháme. Až někdy budete plánovat svou cestu s Interrail, nechávejte si určitě na přestupy delší rezervy než 10 minut, s tím, že když si to budete moc přát, tak to stihnete. Nestihnete, síla myšlenky vlaky zatím tlačit neumí. A nespoléhejte na poslední spoje!
Nebýt blížícího se deště, jdeme se ve Veroně podívat k Julii na balkón (Romeo a Julie, víme, známe), který je cca 2,5 km od nádraží. Ale tak nějak tuším, že to v dešti pro jedenáctileté dítě s devítikilovým báglem na zádech zatím ještě nebude takový trhák.
V Peschiera del Garda se vydáváme už zase v pláštěnkách směrem naše nové ubytování – tentokrát hostel. Jak já se těším! Naštěstí je to jen 650 metrů od nádraží, protože déšť opět sílí….
Odpoledne už vstupujeme do ráje! Přísahám, překročením prahu hostelu Ostello Lago di Garda jsem omládla o 20 let, vrásky se vyhladily, celulitida se vcucla a prsa povyskočila minimálně o dvacet čísel. To prostředí! Žádný suchar na recepci, ale v rytmu hudby se pohybující mladík, všude posedávající cestovatelé z nejrůznějších koutů světa, možnost s nimi posedět u společné večeře (za 8 EUR) a seznamovat se. Jako ne že bychom na tu večeři šly (únava materiálu), ale ta možnost tu byla. 🙂
Vlastně by mě nikdy nenapadlo, že můžu vyrazit do hostelu i s dítětem! Jen tedy pozor na dvě věci. Některé hostely věkově omezují návštěvnost a nejsou vhodné pro děti, některé naopak mají na webu označení, že jsou otevřené bez rozdílu věku (třeba ten v Brixenu, ale o tom zase jindy). Já osobně k tomu přistupuji tak, že hostely si zaslouží udržet svou atmosféru, tak prosím zvažte, jestli z nich dělat úplně dětská hřiště. Jo, jasně, děti jsou taky lidi, Jano, tohle je tenký led. Já osobně bych třeba právě sem vyrazila až s dětmi trochu staršími. Přeci jen, nikdo zde v devět hodin večer nechodí po špičkách. Opakuji: JÁ OSOBNĚ. Ať předejdeme krvelačné diskuzi. Každopádně si to předem zjistěte.
V Ostello Lago di Garda jsem měla zamluvený dvojlůžák – ano, i to v hostelu občas najdete- ale protože přijíždíme o den déle, dostáváme velkou ložnici pro 8 lidí a jsme v ní sami. V hostelu nám vychází vstříc (díky tomu, že ještě není hlavní sezóna, neberte to jako pravidlo), když jim řeknu, že si s dcerou netroufám úplně na to spát v ložnici s cizími lidmi. Nocleh nás stojí 68 EUR včetně ložního prádla a SNÍDANĚ! Pokud bychom spali ve sdílené ložnici, cena za osobu se pohybuje od 18 EUR. Velkou výhodou je, že můžete využít společnou kuchyňku. Je fajn vařit a poslouchat cizí vyprávění o tom, kdo odkud je a jak dlouho cestuje. Závidím studentkám, které jsou na cestě už měsíc… No nic, Jani, vrať se do reality, jsi máma, zabal batůžek, jde se do Gardalandu!
Balíme se do ponča (kolikrát to ještě do konce naší cesty jen natáhneme?), roztahujeme deštník (suché boty jsou suché boty) a jdeme podél jezera cca 2,5 km směr podmořský svět (cesta kolem jezera jen kousek, pak je to nehezká cesta, v příštím životě pojedeme raději busem). V tomhle dešti asi nejrozumnější řešení.
Atrakce v Gardalandu nás moc netáhnout, ani jedna nejsme milovníci horských drah a podobných šíleností, aquapark je bohužel ještě uzavřený (sezóna začíná až 20.5.), takže moc možností ani nemáme. Fronta do mořského světa slušná, vstupné ještě slušnější (platím asi 30 EUR), ale zpětně musím uznat, že to stálo za to! Zejména proházet vodním tunelem pod žraloky byl pro tu mladší z nás zážitek! Pro mě to mělo trochu hořkou pachuť, asi jako v každé zoo, ale… Jen teda fotit to prostě nešlo, tak aspoň pár rozmazanin.
Večer uléháme na palandu. Slečna Ž., ta, která každý večer dlouze usíná, odchází do říše snů během psaní příběhu, než ji stihnu popřát dobrou noc. A já se moc těším, jakou nezapomenutelnou kapitolu našeho příběhu napíšeme zítra. Ale tuším, že plavba po jezeře bude pecka.
Neodpustím si malý spoiler. Pecka to byla, mnohem větší, než jsem čekala. Máte se na co těšit!
Zanechat komentář