blog o cestování s dětmi

Ha! A mám to!

Dlouho jsem řešila, jak nazývat v blogu naše děti a mám to! Nejdřív to byla dcera a syn. Hm … Moc neosobní. Prcek, děcko, děcánko, smrádě, hádě jsem vyloučila ještě v předkole.  Pak přišla Tonička a Pepík. Pseudonym.  Hm… příliš vylhané.  Takže nebudu to natahovat, bude to paní Žloutková a Bráchoségra! Velmi osobní, nicméně běžnému čtenáři nicneříkající:-). Romčo, díky ti!

Žloutková a Bráchoségra
Žloutková a Bráchoségra

Víte, nepíšu blog, abych obnažovala sebe a svou rodinu do morku kosti. Vlastně chci pouze poskytovat informace, fakta, osobní zkušenost. Ideálně objektivní. Nemám ani ambice být vtipná. Ale suchar vlastně také nechci být. Stejně tak nechci být úplně cizí. Protože jak říkám, jedu v tom s váma, jsme na jedné lodi, tak proč si „nepotykat“:-).

Teď ještě, jak nazývat otce, manžela, dárce, spolubydlícího, toho pána? Manža, taťka, miláček jsou ze hry… Takže prostě Véčko.

Zanechat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Mateřský restart

Zkouška dospělosti

Knížky pro děti o jinakosti, poznání a toleranci