Vícedenní přechod – Giglachsee Hütte

1.den

ČR – Schladming – Ursprungalm (placené parkoviště) – Giglachsee Hütte

(2,7 km, 353 m stoupání)

První den jsme vyrazili z jižních Čech směr parkoviště Ursprungalm. Na parkoviště se dá ze Schladmingu dopravit i autobusem, vyhnout se mu v prudkých serpentinách byl docela zážitek.:-)

Naše výprava je 6ti členná – manžel a já, dále naše čtyři děti – 11ti letá Káťa a 3 malí kluci – 7, 5 a 3 roky. Manžel nese obří krosnu s dvěma spacáky, naším oblečením a igelitkou s 60 ks různých tyčinek a čokolád, plus s pár věcmi na svačiny. Já nesu dětskou krosnu, jejíž funkci jsem zatím nejmladšímu Davidovi neprozradila. Starší kluci si každý nesou svůj batoh se spacákem, vodou a oblečením.

Cesta na Giglachsee píšou cca hodinu a půl, my se škrábeme dvě a půl.

Obecně pro naši výpravu odhadovaný čas násobíme dvěma. Třetí den už byly děti ve formě a téměř jsme se blížily odhadům. Nikam jsme ale nespěchali, pokud měl manžel pocit, že to bylo málo náročné, šel si ještě večer kamsi zaběhat s kamzíky.

V srpnu byly stráně plné zralých borůvek, které se také stávaly motivačním prvkem.

Cesta je široká a prašná, místy strmě stoupá. Přijíždíme ve středu, i přesto proti nám proudí jednodenní výletníci vracející se z Giglachsee a množství elektrokol.

Na Giglachsee hütte dorazíme asi ve 4hodiny. Stejně jako další dny se tady nekoná žádná romantika na prosluněné terase. Naše děti dělají i po túrách takový bordel, že vždy vyrážíme na další obhlídky okolí, aby chatu nezbouraly. Pivo si tak dává maximálně jeden z nás.

Všude na popsané trase se pasou koně. Sledujeme jejich nahánění a mácháme si nohy v jezeře. Je trochu zima, koupání necháváme na jindy.

Spíme v šesti lůžkovém pokoji, před nímž jsou dvě umyvadla. Toaleta a sprchy na žetony (myslím, že cca 1-3eura za sprchu) jsou v suterénu pod restaurací. V chatě je teplo, ale i přesto nevyužíváme silné deky, které byly součástí i dalších chat, ale vlastní spacáky. Restaurace je večer prázdnější a příjemnější. Dáváme si večeři, nabízí místní sýr i maso, děti brzy usínají. Snídaně je bohužel dost chudá, nicméně chleba s nutellou potěší alespoň část výpravy.

Personál na chatě byl velmi vstřícný, hovoří anglicky. Chata není součástí Alpenverein, je tedy o něco dražší, než nedaleká Ignatz Matis hutte. My se jí zkoušeli vyhnout, protože na Googlu neměla moc přívětivé recenze, a my vzhledem ke své sestavě potřebujeme především toleranci a porozumění. 🙂

2.den

Giglachsee Hütte- Keinprechthütte (cca 7,2 km , 569 m stoupání, 654 m klesání)

Vyrážíme už v půl osmé ráno, čeká nás dlouhý den. Trasa zde.

Vzhledem k převýšení absolutně nepočítáme s tím, že bychom šli méně než 6-7 hodin, což se ukázalo jako realistické očekávání.

Nejmladší syn jde až k úpatí Rotmandlspitze (2 453 m n.m.), která je naším dnešním nejvyšším cílem. Pak nasedá do krosny a cesta se trochu zrychlí.

Cesty podél jezera jsou široké, od jezer dál se mění v horskou pěšinku, nicméně bezpečnou a pohodlnou. Až na vrchol hory nepotřebuje ani 5ti letý syn žádnou pomoc (krom motivace a čokolády), jednou jsou na cestě lana pro pohodlnější lezení. Ani z vrcholu nelze bezprostředně nikam žuchnout.

Sestup je dle očekávání náročnější, hlavně vzhledem k únavě dětí. Často odpočíváme, svačíme, hřejeme se na sluníčku. Sestup začíná kamenitým postupem po levé části hřebenu, poté se dostáváme do sedla, odkud je již možné vidět Keinprechthütte.

Zde jsou asi 3 exponovanější místa, u kterých mi trochu tuhla krev v žilách. Nejmenší byl v pohodě v krosně, pětiletý poskakoval jako koza, pod dohledem ale krátké úseky v pohodě zvládnul (2x se šlo po úzké pěšince u srázu, 1x lano při prudkém klesání). Pak už se šlo po pohodlné stezce až na chatu.

Tentokrát nás ubytovali (dobře udělali) v objektu vedle chaty. V noci bylo v chatě asi 5 stupňů, spacáky i deky se tedy hodily. Večeře byla na objednávku (lze udělat po příchodu), snídaně opět chudá. Chata Keinprechthütte je členem Alpenverein, vyšla tedy výrazně levněji než ta první.

3. den

Z Keinprechthütte na Duisitzkarze Hütte (4,6 km, 158 nahoru, 376 dolu)

Měl to být odpočinkový den, kdyby ovšem nepršelo. 🙂

Cesta nenáročná, nejprve horská cestička, pomalu přecházející do lesní cesty.

V polovině cesty mrholí a posléze začne lejt jak z konve.

Dobíháme k malebnému jezeru a schováváme se do první chaty (Fahriechhutte), co potkáme. Je to tam moc sympatické a dělají výborné trhance. Bohužel musíme jít do druhé chaty Duisitzkarze Hutte, kde vládne podivná atmosféra, nicméně výborně vaří a co se týče snídaně, tak ta byla vyloženě luxusní.

Co až tak luxusní nebylo byly kadiboudy, které šíleně páchly, a mezi nimi boudička na hygienu.

Kolem celé chaty se pásli koně a běhalo velké množství roztomilých domácích králíků.

Odpoledne se vyčasilo a mohli jsme ještě podniknout dvouhodinový výlet k vodopádům poblíž.

Ubytovali nás opět v objektu mimo hlavní chatu, v jakési stodole poblíž. V noci byly 4 stupně, foukalo i skrz střechu. Spacáky bodly. Tentokrát s námi spal mladý německý pár. Z toho, co vyváděly děti, byli docela překvapení, nervózně se usmívali, a manžel se je pokusil uklidnit slovy:  “Já vím, že to teď vypadá jako totální hell, ale oni v půl osmý usnou”. V noci ale spíš budili oni nás, protože narozdíl od nás sebou neměli spacáky a tak se co chvíli do něčeho dalšího oblékali.

4. den

Z Duisitzkarseehutte na Giglachseehutte (5,8 km, 508 nahoru, 223 dolu)

Po luxusní snídani vyrážíme zpět touto cestou na Giglachsee Hütte

Čeká nás hodně strmé, ale dobře zvládnutelné stoupání, poté krátká cesta po hřebeni a po úpatí zpět do údolí. Cesta je přehledná, dobře schůdná.

Děláme hodně přestávek, na Giglachsee dorážíme neunavení. Manžel vyráží oběhnout trasu, kam bych chtěl vzít zítra cestou zpět na parkoviště starší děti, vrací se s tím, že to nebude možné bez ferratových setů, které nemáme.

My s dětmi sbíráme borůvky a vyrážíme na otužovačku do jezera.

Jediným nemilým překvapením je, že jsme si přes email špatně rozuměli a chtějí nás ubytovat v narvaném dormitory – nakonec spíme ve stejném 6ti lůžkovém pokoji jako při první noci, ale krom nás tam spí ještě mladý německý pár z předchozí chaty :-))). Namačkáme se na čtyřlůžko s tím, že jednu noc to přece vydržíme. 🙂

Poslední noc na chatě by byla klidně vynechatelná, tu hoďku a půl k autu by to šlo určitě dojít, my si ale ještě chceme poslední večer užít trhance, místní hovězí burgry a po usnutí dětí i pár oslavných panáků v hospodě.

Výlet zpracovala Fany, díky moc!